16/07/2026
Zveme do sousední, sesterské (A)VOID GALLERY na komentovanou prohlídku výstavy Eva Fajčíková a Klára Hartlová - UNCANNY PARADISE s Evou Fajčíkovou a Klárou Hartlovou již zítra v 19:00. Dozvíte se, co mají společného Mortonovy hyperobjekty s psychózami duše a jak Baudelaire vykradl Swedenborga.
Eva Fajčíková (*1990) je slovenská malířka, která se primárně zaměřuje na chaos, subverzi a entropii, přičemž důležitou roli hraje propojení ženské figury s přírodou. V letech 2008–2014 studovala Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě a 2011–2017 Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér Zdeňka Berana). Zabývá se realistickou a figurální malbou. Ve své tvorbě kombinuje prvky mytologií, folkloru a spirituality a následně vytváří vlastní okultní kosmologii, která krystalizuje do figurálních obrazů. Těžiště jejího zájmu spočívá v nenormativním chování a symbolech, které zkoumá prostřednictvím navazujících projektů, z nichž každý se věnuje jinému přístupu k dané problematice. Kromě toho se zabývá konceptem jedovatých herbářů a těžko čitelných zahrad, kde je příroda coby nebezpečný živel zobrazena jako prapůvodní divočina nedotčená člověčenstvím. Její díla byla vystavena v České republice, v Německu, na Slovensku, v Polsku a Maďarsku.
Klára Hartlová (*1991) je česká malířka a certifikovaná psycholožka. Studium na pražské Akademii výtvarných umění (ateliér kresby Alice Nikitinové) kombinuje s poskytováním terapií v ordinaci klinické psychologie. Autorčina tvorba vychází z průniku malířství a psychoanalýzy. Než se začala věnovat umění, vystudovala psychologii a několik let pracovala s pacienty trpícími závažnými duševními chorobami. Její odbornou specializací jsou psychózy, úzkostné a depresivní stavy a potíže se závislostmi (alkohol, drogy). Namísto zobrazování vnější, viditelné reality se zaměřuje na vnitřní duševní krajiny, které nelze objektivně vyjádřit slovy. Ve svých dílech zkoumá především sny, nevědomí a erozi paměti. Používá vrstvení olejomalby a širokou škálu dalších médií – spreje, šelak či organické fragmenty. Tím vznikají textury, které připomínají proces ukládání a znovuobjevování – podobně jako vrstvy lidské psychiky.
