14/05/2026
Moc děkujeme Marušce Zelbové za žižkovský večer ve Vršovicích! Jejím hlasem čtené historky z „Táni“ mě teleportovaly. Do nějakého rychlíku frčícího osmdesátkami, za oknem se mi vystřídali momentky bizarních a vyloženě šílených situací s defilé potrhlých postav „od výčepu k báru“ a pak do nějakého bytu, například na Koněvově 73, Praha 3 Žižkov. A vlak vjíždí do devadesátek plnou rychlostí, všude sněží nebo bůhví jaká toxická substance to je a někteří vyskočí za jízdy a nepřežijou to a jiný to přežijou a mohou vyprávět. I když je pravda, jak se říká, že kdo si pamatuje devadesátky, tak je nezažil. Vždycky jsou ale výjimky, jako třeba Marie. Takže díky Maruško za jízdu a Třem studánkám za soundtrack, tj. Ivanovi Macúchovi, Vráťovi Brabencovi a Honzovi Svobodovi a za propagaci a pomoc, kde bylo třeba, Richardovi Hořínovi. Bylo to krásné, zopáknem si to, hned jak napíšeš druhý díl:) A myslím, že se nemusíš bát, že by ses opakovala, můžeš udělat z historek víc kytic než Erben:)