28/04/2026
💌 Otevřený dopis studentům. Myslí si, že demonstrují za ČT, ale ve skutečnosti bojují proti demokracii
☝️Milí studenti, viděl jsem, že jste tento týden vyšli do ulic, abyste bránili Českou televizi a Český rozhlas, protože vám někdo řekl, že je chtějí zrušit a že je ohrožena demokracie. Ani jedno není pravda. Vysvětlím vám stručně, proč.
Určitě jste se ve škole učili o zakladateli samostatného Československa, Tomáši Garrigue Masarykovi, a možná vám učitelé nebo rodiče řekli, že kromě výroku „nebát se a nekrást“ je první československý prezident také autorem citátu „demokracie je diskuze.“
‼️Českou televizi ani Český rozhlas nikdo zrušit nechce, dokonce je nikdo nechce ani zestátnit. Děje se jen to, co je běžné v mnoha dalších zemích EU, kde jsou veřejnoprávní média financována ze státního rozpočtu, a demokracie v nich ohrožena není. Mnohé jsou pro nás dokonce demokratickými vzory (jako třeba Francie nebo Nizozemsko). Kromě toho, hospodaření obou médií bude kontrolováno Nejvyšším kontrolním úřadem, což je zcela běžné u všech institucí, které utrácí peníze daňových poplatníků.
Většina z vás se na pořady České televize nedívá a Český rozhlas neposlouchá (na YouTube nebo TikToku je opravdu nenajdete), proto se ptám: Víte, že koncesionářské daně musíte platit jen proto, že vlastníte „chytrý“ přístroj, který se umí připojit k internetu, a i když vás to pravděpodobně vůbec nezajímá, mohli byste se dívat třeba na pořady typu StarDance, Peče celá země nebo Události, komentáře? Já vím, že tento typ daně z internetu za vás platí rodiče, ale to na principu celé absurdity nic nemění. Platíte něco, co nesledujete, protože byste hypoteticky sledovat mohli.
Wir schaffen das!
A teď k tomu Masarykovu výroku o demokracii a diskuzi, milí studenti. Ten je jistě pravdivý, protože monolog s občany vedou pouze diktatury a jejich média v zemích, kde demokracie jednoduše není. A pokud se zaměříme na výkon našich veřejnoprávních médií v posledních deseti letech, snadno zjistíte, milí studenti, že s demokratickou diskuzí mají velký problém. Proč?
Nelegální migrace. V roce 2015 ČT i ČRo zcela přijaly politiku někdejší německé kancléřky Angely Merkelové, symbolizovanou výrokem „Wir schaffen das“ („Zvládneme to“), kterým se otevřela stavidla ilegální migrace do Evropy ze zemí Blízkého východu a subsaharské Afriky. Obě média zněla jedním hlasem – kdo varoval před islamizací se všemi negativy, který tento proces přináší (např. dětské svatby), nebo rizikem zvýšené kriminality, nebyl zván, případně označován za rasistu, xenofoba, nácka, který zpochybňuje ekonomický i kulturní přínos migrace. V současné době v Německu dochází k průměrně osmdesáti útokům nožem denně, milí studenti. Víte, kdo je páchá? A chtěli byste v takové zemi žít?
Covid. Obě média se v době pandemie covidu proměnila v mediální hlásnou troubu vládní propagandy proti vlastním občanům i plátcům koncesionářských daní. Všechny, kdo zpochybňovali účinnost i těch nejabsurdnějších vládních opatření, např. zapáskování dětských hraček v regálech supermarketů, zavřené venkovních hřiště, hranice okresů, segregace očkovaných a neočkovaných dětí ve školách (tedy i vás, milí studenti), veřejnoprávní média označila za „antivaxery“, dezinformátory a lidi, kvůli kterým umírají dědečci a babičky. Do médií veřejné služby nebyli zváni ani skuteční odborníci, lékaři, virologové s oponentními názory na účinnost očkování (nebyla např. pravda, co tvrdili ministři a někteří mediální „experti“, že kdo se naočkuje, neonemocní a nemůže nikoho nakazit), naopak se v nich usadili spřátelení obchodníci se strachem a hochštapleři, kterým pracovníci obou médií přidělili označení „expert“, se kterým žijí dodnes. O demokratické diskuzi nebylo v té době ani řeči, milí studenti. Věřte mi.
Válka na Ukrajině. Podobný příběh jako s covidem. Televize i rozhlas bez kritického odstupu přijaly „narativ“ pětikoaliční vlády Petra Fialy, že jsme spolu s Ukrajinou ve válce s Ruskem. Tomu následně podřídila své zpravodajství i publicistiku, které přebíraly bez jakéhokoliv náznaku kritického myšlení oficiální propagandu nejen české vlády, ale i té ukrajinské. Všichni, kdo se snažili zasadit válku na Ukrajině do historického kontextu, přinášet svědectví z nezávislých zdrojů, zpochybňovali účinnost politiky Evropské unie proti Rusku (např. sankční balíčky), se stali agenty Ruska, Putinovi slouhové, dezinformátoři, proruští velezrádci, chcimíři, nebo dokonce – řečeno tehdejším legendárním šéfem komunikace vlády plukovníkem Foltýnem – „sviněmi“. Ani tento přístup neměl, milí studenti, s masarykovskou demokratickou diskuzí nic společného.
Může být ohrožena nezávislost něčeho, co nezávislé není?
Mohl bych vám na tomto místě, milí studenti, uvést několik dalších příkladů, kterými lze snadno doložit, že Česká televize ani Český rozhlas nejsou demokratickými médii a vláda Andreje Babiše a ministr kultury Oto Klempíř neohrožuje jejich nezávislost, protože nezávislá nejsou a nikdy nebyla, ale naopak, že se svobodnou demokratickou diskuzi snaží potírat a potlačovat ve prospěch svých spřátelených politiků a ideologií. Například cílenou propagandou o Green Dealu (nedávají např. prostor oponentuře výstavbě větrných elektráren, podporované zelenými spolky, lobbisty a Evropskou unií), o ideologii LGBT, politických neziskových organizacích nebo zamlčování komunistické minulosti prezidenta Pavla. Nezvat do diskuzí demokraticky zvolené politiky jen proto, že s nimi moderátor nesouhlasí a nechce s nimi mluvit, jak to ještě donedávna praktikoval moderátor pořadu Otázky Václava Moravce, také není projevem rovného přístupu a demokratické diskuze.
Milí studenti, chápu, že je příjemné vyrazit místo školy na demonstraci do ulic a neučit se, co vás nebaví. Stejně tak pochopím, že místo čtení mé glosy se právě díváte na pořady České televize nebo posloucháte jednu z desítek stanic Českého rozhlasu. Ale kdyby k vám tyto řádky nějakým zázrakem doputovaly, tak vězte, že svým středečním protestem jste podpořili dvě výsostně antidemokratická média, a že pokud bude přijata novela mediálního zákona, nestane se s českou demokracií a svobodnou diskuzí vůbec nic. Ani si toho nevšimnete.
Ale jste mladí, třeba na to ještě přijdete. Myslete na Masaryka.
(Marek Stoniš je šéfredaktor Deníku TO.)
