18/03/2026
https://www.facebook.com/share/1AiGkKui9c/?mibextid=wwXIfr
Jáchymov z Vénova pohledu, až postřehu!
Roztodivní v Jáchymově aneb život se slečnou Kováčovou IV.
O společném dobytí Prahy a ketodiety už jsme si vyprávěli. Na úvod letošního jarního turné však volíme poněkud vyšší cíle a vydáváme se do Jáchymova. Máme domluvený kšeft v překrásné kavárně s tak sympatickou majitelkou, že když jsem ji při svém minulém vystoupení zde slíbil, že jí v rámci cest Krušnohorské šlapky udělám trochu promo, což jsem splnil tak, že jsem do její jáchymovské kavárny vlétl s kamerou v ruce jako infuencér a všechny přivítal v nejkrásnější kavárně Horního Slavkova, stále ještě mi nalila kávu. Holt jsem týden předtím vystupoval ve Slavkově a ještě jsem nepřepnul zpět do běžného režimu.
Večer začíná jako obvykle vyzvednutím Kováčové, což nikdy nebývá nudná záležitost. Tentokrát jsem navíc vezl svého otce, říkejme mu Vachrlon starší. S blížící se dobou odjezdu začíná smskování.
15:00 – Já – „Naberu tě v 17:45.“
15:01 – Kováčová – „Hele, a není to od šesti?“ /Něco je špatně, nikdy neví v kolik to je a neposílá hlasovku/
15:03 – Já – „Zírám, máš pravdu. Tak v 16:45.“
16:39 – Kováčová – „Hele, budeme brát ještě kámošku, vejdeme se?“
16:39 – Já – „Ano, jedu jen s tátou.“
16:41 – Kováčová – „Myslíš, že by se k nám vešla ještě kamarádka?“
16:42 - Já – „Nějaká menší ano, vzadu budete tři.“
16:43 – Kováčová – „Lásku, lásko, čeká u hasičárny.“ /A skutečně čeká./
Když nabíráme Kováčovou, mám vzadu tři pořádný ženský, koneckonců, když je něco hezkýho, může toho být i víc (a já se tam s nima navíc nemačkám) a teprve mi dochází, že pojede i Bruno. Toho dostává na klín otec a my vyrážíme do hor. Jak se tak rozhlížím po svém autě, vlastně mi ještě nedochází, že odvážím svého čerstvě ovdovělého otce s jednoznačně prokázanou slabostí pro alkohol ve společnosti žen s, přiznejme si, předpokládanou slabostí stejného zaměření. Ale určitě to bude legrace a já mámě slíbil, že budu tátu pravidelně venčit. Pravda, mohl jsem si uvědomit, že za posledních šest let se mimo domov pohyboval pouze na Smeťáku a to více méně pod dozorem, bo jsme oba štamgasti. Stejně tak jsem si mohl povšimnout, že Kováčová opakovaně upozorňuje všechny ostatní na fakt, že měla k obědu bůček a má děsnou chuť na pivo.
Přijíždíme do Jáchymova a vysvětlujeme Kováčové, proč nemůžeme parkovat v jednosměrce před kavárnou. Šulc Králová už je na místě. Nemá kombo a v rukou třímá španělku. A přitom hrajeme konečně někde, kde je stabilně k dispozici elektrický proud. Po chvíli je jasné proč. Chraptí tak, že elektrifikovaný nástroj by prostě nepřeřval. Vachrlon starší prochází okolo a nese si polotmavý Rudohor. Asi šest minut před začátkem se podivujeme nad faktem, že jediná neobsazená místa jsou ta s rezervací. Tak to prý v Jáchymově ale chodí. Zatímco pozoruji Vachrlona staršího, kterak si nese světlý Rudohor, místa se pomalu plní. Těsně před začátkem dorazí Pták Jarabák, a.k.a. Chvapilová a jako dárek přináší Kováčové dětské kolečko plné sněhových koulí. Ta toto gesto oceňuje a sníh pokládá k nohám evidentně nemocného Šulc Králové v plátěných botách. Představení začínáme za tak mohutných emocí, že si téměř nevšimnu, jak Vachrlon starší prochází na poslední chvíli okolo a nese si sklenku červeného vína. Rudohor nedošel, jen už mají pouze nealko, protože poslední čtyři ležáky má pod stolem Kováčová. Že se dá v zimě dobře vytopit i poctivý kamenný dům na horách je jasné v okamžiku, kdy sněhové koule roztávají natolik, že Šulc Králová má nohy ponořeny do louže studené vody a jak mu odchází barva, odchází mu i hlas. Je jasné, že pro druhou polovinu budeme muset volit punkověji laděné songy.
Při přestávce vrazím do Vachrlona staršího a málem mu tak vyrazím z ruky sklenku bílého. Ptám se, jestli je v pohodě a asi šest žen z publika mě ujišťuje, že určitě ano a ať jim ho pošlu zpátky, že už se mi o něj postarají. Jsem rád, že Vachrlon starší, sám bývalý divadelník se na našem představení evidentně dobře baví. Nicméně chvíli po začátku druhé poloviny, na kterou se vrátili všichni, přestože v cestě jim překážel velký klobouk na dobrovolné vstupné, si všímám Vachrlona staršího se sklenkou něčeho tak oranžového, že mám podezření na aperol nebo na čistič pračky. Uklidní mě plátek pomeranče. Vypadá to, že nejen se svým ženským klubem v publiku, ale i s Kováčovou jsou již po tak krátkém setkání v podstatě BFF (rozumněj kámíci na život a na smrt – nebo na dno). Když Kováčová vytahuje báseň, kterou věnovala mé vzácné matce, už je jeho. Kdybych tu nebyli mým autem, možná už mě předědila. Ke konci večera Šulc Králová nejen nezpívá, nýbrž prakticky již ani nemluví. Nicméně vzhledem k jeho všeobecně známé schopnosti pamatovat si texty si toho naštěstí nikdo moc nevšímá. Nakonec zkoušíme fórek, kdy opouštíme po posledním textu sál, abychom se za chvíli vrátili, ale na chodbě se tak zakecáme o rozdílných přístupech v saunování mezi Čechy a Estonci, že se zapomínáme vrátit a bouřlivý potlesk osmačtyřiceti paží, přičemž v sále nebyl nikdo bezruký, si tak užívá pouze Kováčová a my jsme za to rádi.
Přichází čas na cestu domů. Třicet metrů k zaparkovanému vozu tráví Kováčová máváním lahváčem v jedné ruce, camelkou v druhé, hledáním psa a komentováním mé schopnosti najít dobré parkovací místo slovy: „To stojíš, k***a na Bublavě?“ Cesta bude zábavná. U auta mi můj částečně invalidní otec, který nedokáže pořádně ohnout nohy, oznamuje, že zpátky nechá místo vepředu Kováčové a sám si sedne s děvčaty dozadu. Odpouštím si komentář a hledám psa, zatímco Kováčová zkoumá rádio. Vzhledem k jejímu stavu a faktu, že jsme v Jáchymově, jsem rád, že nezkoumá radium. Cestou všichni okolo mě spřádají krásné plány do budoucna, jedna z přítomných umělkyň nám slibuje novou instalaci na naše vystoupení v podobě obří vagíny. Zbytek cesty naštěstí všichni řeší už pouze možnou podobu tohoto ornamentu, Vachrlon starší jako bývalý elektrikář, oslňuje všechny přítomné dámy možností instalovat blikající led pásky. Ať těsně před Karlovými Vary pak padá z Kováčové, zatímco polévá svého psa pivem, velmi osobní historka z nedávného pobytu na Kanárských ostrovech, kterou byste po ní všichni, všichni, měli chtít převyprávět. Já si netroufám, protože jsem slíbil, že to nikdy, ale nikdy nikomu nikdy nepovím. Rozvezeme děvčata po Varech a já vysazuji Vachrlona staršího doma. Když vystupuje z auta, vidím přesně scénu z filmu U mě dobrý, kdy mladý Forman leze z koupelny plné pěny po použití šamponu. Přesně stejně se vypotácí z auta, zamává a pronese jen: „Dobrý, vole. Fakt dobrý.“ A mizí v temnotě. Myslím, že venčení otce se mi zatím daří.
