Pit stop .50

25/04/2026

SLUŽEBNÍ HLÁŠENÍ PRO VŠECHNY, CO MAJÍ V ŽILÁCH BENZÍN A V BŘIŠE PRÁZDNO:

Dnes jsme otevřeli!

A ne nějak symbolicky jak státní instituce po obědě.

Dneska se jede naplno!

Na plotně a v kuchyni se dějou věci, za který by dietolog brečel do polštáře a člověk s chutí k životu by zatleskal. V nabídce je ještě šašlik kuřecí, vepřový nebo mix, takže si můžeš vybrat podle naturelu – jestli jsi jemnej jak balada, tvrdej jak kliková hřídel, nebo rozházenej jak pondělní ráno.

K tomu klobásy, co nepraskaj ve střevech, ale v hlavě. A navrch extra hustý boršč, tak poctivej, že v něm lžíce stojí v pozoru jak nováček na buzerplace. To není polívka. To je tekutý obejmutí pro chlapa, co zmokl, promrzl nebo prostě ztratil víru v lidstvo.

A samozřejmě luxusní pivo – studený, poctivý a upřímnější než většina lidí, co znáš.

K tomu přidej dokonalý místo. Dřevo, klid, parkování pro mašiny, vzduch co nechutná po městě a atmosféru, kterou v obchodním centru nekoupíš, ani kdybys tam přijel v goldwingu.

Takže jestli dneska jen sedíš doma, čumíš z okna a přemýšlíš, jestli má život ještě smysl – nahoď stroj a přijeď.
A jestli stroj nemáš, přijeď autem a lži, že je v servisu.

PITSTOP .50
Místo, kde hlad umírá a nálada vstává z mrtvých.

22/12/2025

Chris Rea dnes odešel.

Tady je rozloučení, tak, jak věřím, že by si to Chris přál, a na cestu mu pouštím Road to Hell.

Tahle pecka mi hrála na misích, kde to vonělo benzínem, kouřem, krví a spáleným střelným prachem.
Zněla mezi železem, potem a prachem, když jsme stavěli Pitstop.
A hraje mi v hlavě pokaždé, když otočím klíčem v zapalování.

Byla to hudba pro jízdu.

Pro noc.

Pro lidi, co i v dnešní divné době prostě vědí, a zbytečně nemluví.

Díky, Mistře.

Tvoje muzika mi bude hrát dál –
na cestách, co ještě přijdou,
a jednou nejspíš i na té poslední.

Na mojí Road to hell…

05/11/2025

Ten kluk co slovo, to tesat do kamene

Dnes slavím takové malé čtvrté narozeniny. 🥳 Právě dnes jsou to čtyři roky od mé nehody, kdy jsem z výletu letěl vrtulníkem do nemocnice. Z letu jsem moc neměl, probral jsem se až v ÚVNce ve Střešovicich na druhý den. A proč to zmiňuju?

Za to, že mohu dál jezdit, jsem vděčný zejména záchranářům a lékařům. Svůj podíl na tom mělo i dobré vybavení, hlavně kvalitní přilba a oblečení. Byť jsem i tak měl zlomenou páteř, pánev, žebra, klíční a další kosti, mohlo to dopadnout hůř. V té době jsem občas testoval airbagové vesty, ale pořád jsem s pořízením váhal. Později mi to v nemocnici bylo líto, bo minimálně zranění žeber, možná i klíční kosti by bylo menší. No, chybami se člověk učí, dnes už bez airbagové vesty nevyjedu, což se mi už jednou následně vyplatilo.

Určitě přijdou argumenty typu: “Já nejezdím jak blázen, předvídám”, atd. No, vždy to nemusí být chyba motorkáře (byť statisticky mají větší podíl na nehodách sami motorkáři), často nejde předvídat vběhnutí zveře, změnu povrchu silnice, ale i nepochopitelnou reakci jiných účastníků provozu.

Proto se domnívám, že kvalitní vybavení je základ a každý motorkář by se měl zamyslet nad dobrou ochranou. Když vidím, že někdo nemá problém dát dvacku za láďák a na hlavě má škopek z Lidlu za dvojku, tak mi to hlava moc nebere. Jaký názor máte vy?

Geneze - vše pro vaše motocestování
PMJ - Promojeans Česko a Slovensko
SCHUBERTH Helmets

31/08/2025

POZOR, POZOR – SLUŽEBNÍ HLÁŠENÍ: ZPÁTKY DO SEDLA!

Naše dvoumetrová kočka, co má místo srdce benzínovou pumpu a místo hlasivek výfuk z Harleyky, byla včera na odpis.

Zralá na kapačku, deku přes hlavu a dramatickou pomalou hudbu. Skolil ji virus tak záludnej, že i zombie apokalypsa by proti němu vypadala jako dětská chřipka.

Ale!

Dneska se ta holka zvedla z pelechu jak postapokalyptickej bojovník z popela světa. Nejenže přežila, ale když před odjezdem do práce naposledy pro forma zakašlala, zničila v okruhu dvou kilometrů veškerou mikrobiální populaci včetně hnízdící asijský sršně a dvou neprodaných baget na nedaleké benzínce.

Viry, bakterie a chřipkový démoni dostali takovou nakládačku, že WHO teď zvažuje, že její imunitní systém pojmenuje jako nový kmen antibiotik. Možná i zbraň hromadného ničení. Pracovně zatím “Lenka-cilin”.

A co to znamená pro vás?

🔥 Dneska otevřeno! 🔥

Čepuje se, smaží se, vaří se, a pokud máte štěstí, možná vás i ta naše oživlá bojovnice prohodí výčepem za blbý vtip na její muribundus, samozřejmě s úsměvem a drcem na zdraví.

Takže házej helmu na řídítka, ať slyšíme rachot těch vašich strojů, a doražte! Pitstop .50 je zase připravenej rozhejbat víkend jak basák Motörheadu.

Dřevo. Železo. Výfuk. Polívka. Peklo na talíři a ráj v půllitru.

30/08/2025

DŮLEŽITÉ OZNÁMENÍ PRO VŠECHNY VYHLADOVĚLÉ VÝFUKOVÉ ROMANTIKY A KOFOLOVÉ SAMURAJE:

Dnes máme… ZAVŘENO.

Jo, čteš správně. Zavřeno, jako dveře u tchyně, když se zmíníš o půjčce.

Naše zaskakující servírku – tu, co slíbila, že umí obsloužit šest žíznivých bajkerů naráz, zatímco jedním okem kontroluje klobásy a druhým výčep – nám Bohužel skolila nečekaná zdravotní rána z nebes.

A protože nejsme ten typ podniku, kde by se obsluha nahradila automatem na polívku a kartonem coly z Makra, musíme to dneska zabalit dřív, než se to vůbec rozbalilo.

My víme – slunce svítí, mašina duní, žízeň jak po pětidenním výletě na Twin Sahaře přes Saharu. A my nikde.

Ale slibujem, že se to pokusíme napravit hned, jak se naše děvče postaví zpátky na nohy a přestane kašlat jak dvoutakt bez oleje.

Díky za pochopení,
držte nám palce, servírce čaj s rumem, a sobě nervy na uzdě.

Zítra už zase doufáme… dřevo, železo, výfuk a pivo.

Dneska ale jen čaj, deka a klid.

07/08/2025

VEČER, CO VONÍ DŘEVEM a BAZALKOU

Hey, boys&girls!

Starej Rey (jestli ho neznáš, tak možná znáš jeho mašinu), zasloužilej bajker a písničkář, kterej má víc kilometrů pod zadkem než většina lidí přečtených stránek v knížkách, se rozhodl 22. srpna zastavit u nás na Pitstopu.

Ale ne jen tak na kafe.

Přijede s kytarou. A se vzpomínkama.
A udělá u našeho ohniště večer, kterej vám rozkope city i přesto, že jste si mysleli, že už žádný nemáte.

Rey, kterého možná znáte z Facebooku jako toho sympaťáka s bradkou a šibalským úsměvem, nám tu zahraje starý trempský fláky.
Jo, přesně ty písničky, co se kdysi zpívaly na festivalech, u táboráků, nebo v lese potají. Přesně ty, co si vzpomínáte, protože se do vás tehdy zakoukala ta s vlasama po zadek a mokrým spacákem.

Jednoduše - Kytara. Oheň. Pivo. Maso.

A místo playlistu YouTube bude znít večer jak ze starýho kalendáře z devadesátek, s praskáním dřeva, halekáním do tmy i takovým tím typickým tichým momentem, kdy všichni jen čumí do ohně, pivo v ruce, a po posledním songu schovávají vlhký oko a nevědí, jestli jsou vlastně zrovna smutní nebo šťastní.

Pak zalehneš.

Do trávy, pod hvězdy, do deky.

Vedle tebe burácí chrápání kamaráda, co tvrdil, že „pije decentně“.

A vedle něj bublá kotlík, protože někdo byl tak hodnej, že tam hodil gulášovku na ráno.

Tak přijeď.

Přespání u ohně nejen povoleno, ale skoro povinný.

Pitstop .50 –
dřevo, železo, Rey, vzpomínky a trocha melancholie navoněná kouřem.

Zapiš si to do diářů, do duše a na nádrž.

22. srpna od 16.00

Rey. Ohniště. A večer, kterej nedává smysl – ale dává všechno ostatní.

Jebni si to do kalendáře a nasdílej svý bandě, nebo ken postni dál, ať se nás tam sejde pořádná squadra.

Odkaz na událost zde:
https://facebook.com/events/s/oldschoolovej-vecer-s-reyem-a-/1242225427603483/

01/08/2025

Starosti nechodí po horách, ale po lidech. A teď dorazily ke mně.

Sedím u stolu, přede mnou rozhodnutí, který nechceš dělat za ticha.
A tak se ptám vás – máte chvilku?

Když jsme před pěti měsíci otevřeli zkušební verzi „Padesátky“, měli jsme v hlavě jasnou představu.
Bouda pro motorkáře. Ne výstřelek, ne bistro pro turisty, ne další okýnko s předraženým párkem, ale zastávku s duší. Pro ty, co jedou z Brna, z Vysočiny, nebo třeba z Domažlic, a těsně před buchlákama to chtějí vypnout. Zastavit. Odpočinout. Potkat svý lidi.

Dobrý kafe, studený pití, něco poctivýho na zub…

… a hlavně pocit, že i když ses ocitl mezi cizíma, nejseš tu sám. Že tu někdo taky smrdí benzínem a asfalt se mu lepí na podrážky.

Ale nestalo se. Teda – něco jo.

Pár super lidí se zastavilo. Pochválili jídlo, pivo, atmosféru, myšlenku. Pár večerů u ohně.
Občas se strhla noc, co by stála za písničku.
Ale jinak? Celý víkend tři lidi. Víkend předtím pět. A přes týden prázdno jak v bečce po srazu.

A tak si kladu otázku:
Je to mnou?
Nebo už je tahle doba prostě v tahu?

Už se nezastavuje? Nepije se u ohně? Neházej nože, nevyprávějí historky?
Oldschool dřevěná bouda, kde teče dobrej 11° Otakar, polívka stáhne chrom z vidlice a „kafe“ znamená poctivej turek…?
Už to nikoho neláká?

Nevím.

Ale postavil jsem to pro vás, a tak mi teď vy řekněte, co dál.

Mám to nechat otevřený jako doteď – odpoledne od čtyř do osmi, a o víkendech od devíti do doby, než poslední padne?

Jen pátek až neděle?

Nebo jen víkendy od oběda do večera?

Nebo to nechat na domluvené akce, objednávky, srazy, rozlučky, oslavy a večery se “starejma věrnejma”?

Dejte mi vědět. Vážně.
Protože tohle není jen podnik. Tohle je životní styl. A taky otázka, jestli se takhle ještě žít dá.

Díky, že čtete.

Ještě víc díky, jestli odpovíte.

Pro ty, co nemají víc času se rozepsat, ale mají názor, jsem na stránce pitstopu udělal ještě anketu na jeden klik (https://www.facebook.com/share/15LeBkGTqi/?mibextid=wwXIfr)

12/07/2025

Tak. Parta, co se první přihlásila o bečku zdarma, a domluvila se na tenhle víkend, se přestala ozývat.

Co naděláš.

Zamrzí to, ale zároveň to znamená jedno -
bečka z pivovaru Poličce, kde to ještě pořád umí a nechutná to jak komáří ch***ky, je zpátky ve hře.

Takže vyhlašuju otevřenou jízdu pro prvních 10+ bajkerů, co se nebojí dýmu, noci a nekorektního humoru, a přespí u nás na PITSTOP PADESÁTKA, hned za benzinkou MOTRANS před Buchlákama (ve směru od Brna).

Co vás čeká:
Křest našeho ohniště, s plameny, kouřem, špízem a dobrou muzikou, oheň, co hřeje, a vtipy, po kterých si i štětka nenápadně hrábne do kabelky pro slzák.

A hlavně: celá bečka Otakara 11° z Poličky, ode mě. Tohle není žádný přepálený IPA pro instagramový hipstery. Tohle je pivo, co ti připomene, že máš koule.
A nebo že jsi ženská, co se jich nebojí.

Ozvi se do komentářů.
Zbytek domluvíme přes Messenger nebo WhatsAppu – maso, termín, co ještě mám dovalit a tak dál.

Takže dohoukej svoji partu, co se nebojí dýmu a zpěvu vlků, nahoď stan nebo jen deku, nakopni stroj a dej vědět, že motorkářský srdce ještě bije.

12/07/2025

V noci se tu svítilo jak na ranveji; ale: nečekali jsme letadlo.

Malovali jsme nový parkovací pruhy pro vaše mazlíky, a jo… dělali jsme to po tmě, s čelovkou a podle citu. Ale hele, i přes dvojku na žíle to vypadá zatraceně dobře.

A protože to tu teď lícuje jak dobře mířená facka bonzákovi, tak jsme si řekli – tenhle víkend to chce styl.

Za výčepem přímo šéfík osobně, což znamená, že pivo nestojí, ale běží, na roštu čerstvý klobásy od Dohnálka - tedy Pana řezníka - šťavnatý jak mladá stopařka a v
kotlíku se pomalu vaří mistrovská zelňačka, co voní na padesát metrů.

A jestli jste utahaní z cesty, dáme vám kafe, po kterým vám pumpa přepne na BERSERKER mód a Buchláky dáte po jednom kole na zpátečku.

Pitstop .50 – před buchlovským stoupáním ve směru od Brna, za benzinkou MOTRANS na parkovišti pro kamiony.

Dřevo. Železo. Mašiny. Vůně pečenýho masa a život v chodu.

Přijeďte. Jestli ne kvůli nám, tak aspoň zkontrolovat, jestli ty čáry fakt vedou rovně.